Allen Iverson - 27 let, 183 cm, 74.8 kg, č.1 NBA draftu 1996, král střelců sezóny 1998/99 a tedy nástupce Michaela Jordana. To jsou holá fakta. Má přezdívku "Answer"- Odpověď. Dostal ji proto, že na basketbalovém hřišti dokáže vyřešit každou situaci, na každou jednoduše odpovědět. Ale život jednoho z nejlepších současných basketbalistů světa tak jednoduchý není. Problémové dítě? Geniální talent? Trestanec? Malíř? Egoista, který hraje jen na sebe? Hudebník? Otec dvou nemanželských dětí? Tohle vše je Allen Iverson.
Ann Iversonová se narodila v roce 1960. Již o patnáct let později, přesně 6.července 1975, se jí narodil syn Allen Ezail Iverson. Svého pravého otce Allena Broughtona nikdy nepoznal.
Poprvé se o něm dozvěděl až v roce 1997, kdy byl Broughton odsouzen na devět let za to, že pobodal svou přítelkyni. Matka vychovávala Allena v podstatě sama a jediný, koho snad mohl částečně považovat za otce, byl jakýsi Michael Freeman. Ten pracoval až do roku 1988 v přístavu, ale pak měl nehodu a místo hledání nové práce se pustil do pochybných kšeftů a prodeje drog, za což skončil také ve vězení.
Ann Iversonová si po Freemanově nehodě vydělávala všelijak, dokonce i prostitucí. V roce 1991, kdy se jí narodila dcera Ieisha, měla vážné zdravotní problémy a sotva dokázala platit účty za doktory. Allen vyrůstal v chudobě, jako opravdové dítě ulice. Basketbal neměl zpočátku vůbec rád, připadal mu příliš měkký. Mnohem raději měl americký fotbal, který ještě dnes považuje za sport číslo jedna. Když ho matka v devíti letech přihlásila do basketbalového družstva, nebyl vůbec nadšený. Smířil se s tím až tehdy, když zjistil, že za družstvo hrají i jeho kamarádi z fotbalového družstva. Příroda mu moc centimetrů nenadělila, ale o to více rychlosti a obratnosti . Na střední škole v Hamptonu již byl hvězdou basketbalového i fotbalového týmu, ale v posledním roce studia se přihodila událost, která jeho kariéru značně přibrzdila.
Na den Sv. Valentina, 14. února 1992, se Iverson připletl do pouliční rasově motivované bitky a byl spolu s dalšími třemi černochy zatčen a uvězněn. Vypověděl, že když rvačka začala, chtěl utéct pryč, ale soud ho neminul. Dva lidé před soudem tvrdili, že rozbil jedné bílé dívce židli o hlavu. Kamera, která incident natáčela , Iversona vůbec nezachytila, přesto byl odsouzen k pěti letům vězení. Odseděl si čtyři měsíce, když mu guvernér státu Virginia udělil milost s podmínkou, že dostuduje střední školu ještě předtím, než se vrátí k basketbalu. Tím, že byl Iverson ve vězení, přišel o basketbalové stipendium na slavnou univerzitu Kentucky. Každé ráno vstával v půl šesté a střílel na koš, aby se mu jednou splnil jeho sen. Ve vězení se snažil i studovat. Po návratu odešel do výukového centra , tvrdě dřel a opravdu se mu podařilo dostudovat. Jeho matka mezitím navštívila kouče Thompsona z univerzity Georgetown a požádala ho, zda by si nemohl vzít Allena pod svá křídla , a to nejen jako trenér, ale i jako někdo, v kom bude Allen vidět otce. Thompson navštívil Iversona ve výukovém centru a výsledkem bylo stipendium na Georgetown University. Lidé se divili, proč Thompson dává plné stipendium někomu takovému, ale Thompson v Iversonovi neviděl jen někoho, s kým jsou neustálé potíže. Viděl v něm mladíka, který ve svém životě udělal chyby, ale který má neuvěřitelný talent.
A nezklamal se v něm. Již v nováčkovské sezóně se Iversonův střelecký průměr vyhoupl přes hranici 20 bodů na zápas a v druhém roce se vyšplhal až na pětadvacet. V prvním roce byl vyhlášen nejlepším nováčkem konference, ve druhé se již dostal do nejlepší pětky NCAA. Navíc byl v obou letech zvolen nejlepším obráncem konference. Jeho rodině se však vedlo stále hůř, a to přispělo k jeho rozhodnutí , že již po druhém roce ukončí studium a přihlásí se do draftu NBA. Thompson pro něj získal jednoho z nejlepších agentů v zemi, Davida Falka, a finanční situace celé rodiny se rázem změnila. Iverson nakonec zakotvil ve Philadelphii. V červnu 1996 si ho tým Philadelphia 76ear vybral jako jedničku draftu a o pár dní později s ním uzavřel kontrakt za téměř čtyři milióny dolarů. Další milióny brzy následovaly z reklamních smluv.
Do kolotoče NBA vstoupil impozantně. Jako nováček se okamžitě zařadil mezi nejlepší střelce ligy, celkově skončil v sezóně 96/97 šestý s průměrem 23,5 bodů na zápas, navíc přidal 7,5 asistencí a 2,07 získaných míčů na zápas (sedmý v lize). Závěr sezóny měl famózní a v pěti zápasech za sebou nastřílel přes 40 bodů, včetně osobního rekordu 50 bodů (12.dubna 1997). Celkově pochopitelně byl vyhlášen nejlepším nováčkem roku, ale Philadelphia jako tým nijak nezářila a neprobojovala se ani do playoff. To se
opakovalo i v další sezóně a i když Iversonovy výkony byly opět skvělé - 22 bodů, 6,5 asistencí,a 2,2 získaných míčů na zápas - stále častěji se ozývali hlasy, že jako střední rozehrávač hraje až příliš na sebe, a že ačkoli mu nikdo nemůže upřít vynikající střelecké schopnosti, není týmovým hráčem , který by Philadelphii mohl dovést do vyšších pater ligy.
Navíc se často probírali i jeho soukromé výstřelky - během léta před začátkem sezóny v NBA byl Iverson zadržen v autě, když překročil rychlost o více než 40 km v hodině, a při prohlídce u něj byla nalezena marihuana a nedovoleně držená zbraň, za což dostal u soudu podmínku na tři roky a musel odpracoval 100 hodin veřejně prospěšných prací . V druhé sezóně ve Philadelphii se navíc prohloubily jeho rozpory s koučem Larrym Brownema protože mu končila smlouva a s napětím se očekávalo, kam zamíří. ale překvapivě zůstal ve Philadelphii a podepsal s ní kontrakt na šest let, který mu vynese více než 70 miliónů dolarů. Léto 1998 se však hráčům NBA díky výluce a problémům s vyjednáváním kolektivní smlouvy značně protáhlo. Iverson toho času využil ke sňatku s dlouholetou přítelkyní Tawannou Turnerovou , s níž měl již dvě děti. Také rozmnožil svou kolekci tetování, kterých má po těle již jedenáct, a se svými kamarády natočil rapové album s názvem Slow Motion.
Zkrácená sezóna 1998/99 se Iversonovii i Philadelphii vydařila. Základem byl zřejmě zdařilý tah kouče Browna, který Allena přeřadil na post krajního rozehrávače a na střední rozehrávce dal příležitost Ericu Snowovi. Ačkoli Iverson na svém postu začal nastupovat vesměs proti mnohem vyšším protihráčům, dokázal uplatnit svou výbušnou techniku, což mu vyneslo post následníka Michaela Jordana a na střeleckém trůnu NBA ( průměr 26,8 bodů na zápas). Co však bylo ještě důležitější, konečně dovedl Philadelphii do playoff, kde navíc v prvním kole senzačně vyřadila Orlando. I když ve druhém kole Sixers nestačili na Indianu, Iverson konečně dokázal, že dokáže vyniknout i v týmu , který hraje o nejvyšší pozice. Během osmi zápasů v playoff povýšil svůj střelecký průměr až na 28,5 bodů na zápas a v rozhodujícímm vítězném souboji s Orlandem nastřílel 37 bodů.
Co bude dál? Co se dá čekat od mladíka, který nosí na ruce hodinky za 80 000 dolarů, šperky za dalších 300 000, ve volném čase se vášnivě věnuje malování (studoval ho na univerzitě) a v zápase NBA dokáže nastřílet 50 bodů?
COKOLI.
Ann Iversonová se narodila v roce 1960. Již o patnáct let později, přesně 6.července 1975, se jí narodil syn Allen Ezail Iverson. Svého pravého otce Allena Broughtona nikdy nepoznal.
Poprvé se o něm dozvěděl až v roce 1997, kdy byl Broughton odsouzen na devět let za to, že pobodal svou přítelkyni. Matka vychovávala Allena v podstatě sama a jediný, koho snad mohl částečně považovat za otce, byl jakýsi Michael Freeman. Ten pracoval až do roku 1988 v přístavu, ale pak měl nehodu a místo hledání nové práce se pustil do pochybných kšeftů a prodeje drog, za což skončil také ve vězení.Ann Iversonová si po Freemanově nehodě vydělávala všelijak, dokonce i prostitucí. V roce 1991, kdy se jí narodila dcera Ieisha, měla vážné zdravotní problémy a sotva dokázala platit účty za doktory. Allen vyrůstal v chudobě, jako opravdové dítě ulice. Basketbal neměl zpočátku vůbec rád, připadal mu příliš měkký. Mnohem raději měl americký fotbal, který ještě dnes považuje za sport číslo jedna. Když ho matka v devíti letech přihlásila do basketbalového družstva, nebyl vůbec nadšený. Smířil se s tím až tehdy, když zjistil, že za družstvo hrají i jeho kamarádi z fotbalového družstva. Příroda mu moc centimetrů nenadělila, ale o to více rychlosti a obratnosti . Na střední škole v Hamptonu již byl hvězdou basketbalového i fotbalového týmu, ale v posledním roce studia se přihodila událost, která jeho kariéru značně přibrzdila.
Na den Sv. Valentina, 14. února 1992, se Iverson připletl do pouliční rasově motivované bitky a byl spolu s dalšími třemi černochy zatčen a uvězněn. Vypověděl, že když rvačka začala, chtěl utéct pryč, ale soud ho neminul. Dva lidé před soudem tvrdili, že rozbil jedné bílé dívce židli o hlavu. Kamera, která incident natáčela , Iversona vůbec nezachytila, přesto byl odsouzen k pěti letům vězení. Odseděl si čtyři měsíce, když mu guvernér státu Virginia udělil milost s podmínkou, že dostuduje střední školu ještě předtím, než se vrátí k basketbalu. Tím, že byl Iverson ve vězení, přišel o basketbalové stipendium na slavnou univerzitu Kentucky. Každé ráno vstával v půl šesté a střílel na koš, aby se mu jednou splnil jeho sen. Ve vězení se snažil i studovat. Po návratu odešel do výukového centra , tvrdě dřel a opravdu se mu podařilo dostudovat. Jeho matka mezitím navštívila kouče Thompsona z univerzity Georgetown a požádala ho, zda by si nemohl vzít Allena pod svá křídla , a to nejen jako trenér, ale i jako někdo, v kom bude Allen vidět otce. Thompson navštívil Iversona ve výukovém centru a výsledkem bylo stipendium na Georgetown University. Lidé se divili, proč Thompson dává plné stipendium někomu takovému, ale Thompson v Iversonovi neviděl jen někoho, s kým jsou neustálé potíže. Viděl v něm mladíka, který ve svém životě udělal chyby, ale který má neuvěřitelný talent.
A nezklamal se v něm. Již v nováčkovské sezóně se Iversonův střelecký průměr vyhoupl přes hranici 20 bodů na zápas a v druhém roce se vyšplhal až na pětadvacet. V prvním roce byl vyhlášen nejlepším nováčkem konference, ve druhé se již dostal do nejlepší pětky NCAA. Navíc byl v obou letech zvolen nejlepším obráncem konference. Jeho rodině se však vedlo stále hůř, a to přispělo k jeho rozhodnutí , že již po druhém roce ukončí studium a přihlásí se do draftu NBA. Thompson pro něj získal jednoho z nejlepších agentů v zemi, Davida Falka, a finanční situace celé rodiny se rázem změnila. Iverson nakonec zakotvil ve Philadelphii. V červnu 1996 si ho tým Philadelphia 76ear vybral jako jedničku draftu a o pár dní později s ním uzavřel kontrakt za téměř čtyři milióny dolarů. Další milióny brzy následovaly z reklamních smluv.
Do kolotoče NBA vstoupil impozantně. Jako nováček se okamžitě zařadil mezi nejlepší střelce ligy, celkově skončil v sezóně 96/97 šestý s průměrem 23,5 bodů na zápas, navíc přidal 7,5 asistencí a 2,07 získaných míčů na zápas (sedmý v lize). Závěr sezóny měl famózní a v pěti zápasech za sebou nastřílel přes 40 bodů, včetně osobního rekordu 50 bodů (12.dubna 1997). Celkově pochopitelně byl vyhlášen nejlepším nováčkem roku, ale Philadelphia jako tým nijak nezářila a neprobojovala se ani do playoff. To se
opakovalo i v další sezóně a i když Iversonovy výkony byly opět skvělé - 22 bodů, 6,5 asistencí,a 2,2 získaných míčů na zápas - stále častěji se ozývali hlasy, že jako střední rozehrávač hraje až příliš na sebe, a že ačkoli mu nikdo nemůže upřít vynikající střelecké schopnosti, není týmovým hráčem , který by Philadelphii mohl dovést do vyšších pater ligy.Navíc se často probírali i jeho soukromé výstřelky - během léta před začátkem sezóny v NBA byl Iverson zadržen v autě, když překročil rychlost o více než 40 km v hodině, a při prohlídce u něj byla nalezena marihuana a nedovoleně držená zbraň, za což dostal u soudu podmínku na tři roky a musel odpracoval 100 hodin veřejně prospěšných prací . V druhé sezóně ve Philadelphii se navíc prohloubily jeho rozpory s koučem Larrym Brownema protože mu končila smlouva a s napětím se očekávalo, kam zamíří. ale překvapivě zůstal ve Philadelphii a podepsal s ní kontrakt na šest let, který mu vynese více než 70 miliónů dolarů. Léto 1998 se však hráčům NBA díky výluce a problémům s vyjednáváním kolektivní smlouvy značně protáhlo. Iverson toho času využil ke sňatku s dlouholetou přítelkyní Tawannou Turnerovou , s níž měl již dvě děti. Také rozmnožil svou kolekci tetování, kterých má po těle již jedenáct, a se svými kamarády natočil rapové album s názvem Slow Motion.
Zkrácená sezóna 1998/99 se Iversonovii i Philadelphii vydařila. Základem byl zřejmě zdařilý tah kouče Browna, který Allena přeřadil na post krajního rozehrávače a na střední rozehrávce dal příležitost Ericu Snowovi. Ačkoli Iverson na svém postu začal nastupovat vesměs proti mnohem vyšším protihráčům, dokázal uplatnit svou výbušnou techniku, což mu vyneslo post následníka Michaela Jordana a na střeleckém trůnu NBA ( průměr 26,8 bodů na zápas). Co však bylo ještě důležitější, konečně dovedl Philadelphii do playoff, kde navíc v prvním kole senzačně vyřadila Orlando. I když ve druhém kole Sixers nestačili na Indianu, Iverson konečně dokázal, že dokáže vyniknout i v týmu , který hraje o nejvyšší pozice. Během osmi zápasů v playoff povýšil svůj střelecký průměr až na 28,5 bodů na zápas a v rozhodujícímm vítězném souboji s Orlandem nastřílel 37 bodů.
Co bude dál? Co se dá čekat od mladíka, který nosí na ruce hodinky za 80 000 dolarů, šperky za dalších 300 000, ve volném čase se vášnivě věnuje malování (studoval ho na univerzitě) a v zápase NBA dokáže nastřílet 50 bodů?
COKOLI.
zdroj: Basketbal XXL, autor: Petr Janouch
