Jdi na obsah Jdi na menu
 


,,Birdman" Vstal z popela

Barvu a délku svých účesů mění jako chameleon, pestrobarevné tetování má po celém těle a k tomu předvádi emocemi kypící energickou hru plnou leteckých kousků v obraně i v útoku. Chris Andersen fanoušky oblíbený forward denverských Nuggets, přesto žije v podsvětí přízně mocných šéfů NBA. Publicity se nevodobému Dennisi Rodmanovi příliš nedostává, je černou skvrnou image soutěže. Je to poslední basketbalový hříšník, jehož život svedl na cestu drog. Obligatní marihuana? Kdepak, Andersen zhřešil mnohem víc. Platí na něj ligový paragraf tvrdých drog typu LSD či kokain. Kvůli tomu musel dva roky sledovat NBA jen zpovzdálí. Ale dokázal se vrátit !!!

 

Andersonův příběh v této sezoně je jedním z těch, u kterých se člověk cítí jako při čtení červené knihovny. 210 centimetrů vysoký borec zaznamenával na konci března 6,3 bodu a 2,3 bloku na utkání. V odmítání soupeřů a rozdávání ,,čepic“ byl druhý nejlepší v celé lize za orlandským Howardem, jenž ale na hřišti tráví dvakrát tolik času, než je Andersenových 19 minut z lavičky Denveru. Týmu, který v nabité Západní konferenci pohodlně mířil do play off. Andersenovy výkony jsou o to úctyhodnější, že jich dosahuje po nesmírně těžkém období, kterým si prošel, a jež by mnohého profesionálního sportovce zahubilo. Ale postupně..

Chris Andersen je venkovan, buran, vidlák. To slýchává vlastně celý život a ani těmto jménům nebrání. Vždyť pochází z texaské vesničky lola ležící asi 100 mil severně od Houstonu, kde žije 350 obyvatel. ,,Je to ta nejmeněí vesnice, jakou si umíte představit. Když řídíte a mrknete okem, ani si nevšimnete, že jste ji minuli,“ popisuje s úsměvem své rodiště, kde najdete jen benzínovou pumpu, fast food a především oceán nudy pro mladého kluka.

Sirotčinec, čína, nuggets

Chris navíc vyrůstal jako plevel na pustých pláních. Matka měla tři zaměstnání, pracovala od rána do noci, aby rodinu udržela nad hranicí bídy. Otec byl nespolehlivý umělec, mizející často z domu na dlouhé týdny i měsíce. I proto Chris strávil nějakou dobu v sirotčinci nedaleko Dallasu, rodiče se o něj prostě nestarali.

Únikem z každodenní šedi se pro něj stal basketbal. Na střední škole nesršel zrovna technickým nadáním, pro atletické schopnosti si ho ale vybrala univerzita v Houstonu. Jenže studijní typ, to Chris nebyl. Chtěl hrát, nic jiného. Na draftu v roce 1999 ho ale týmy z NBA přehlédly jako nezajímavou krajinu a on se rozhodl pro hodně extravagantní cestu. Na dva roky si to namířil do čínské ligy, kde rozvíjel svůj talent v dresu Jiangsu Nangang. ,,Nešlo ho přehlédnout, měl víc energie než kdokoli jiný,“ vzpomíná Yao Ming, jenž mu byl tehdy soupeřem.

Po návratu si Andersen prošel bizardními severoamerickými týmy jako New Mexico Slam a Fargo-Moorhead Beez, než se mu jednou zastavil dech. V listopadu roku 2001 hledali skauti Denveru, klubu, který se sbíral s tragické sezony s pouhými 27 výhrami, posilu na poslední chvíli. A telefon zazvonil

Právě Andersenovi, jenž si ce předváděl hodně syrové umění, které však překrýval ohromný entuziasmus a atletické nadání. ,,Hrál kovbojský basketbal,“ vzpomíná legenda NBA Clyde Dexler, který na hráče tehdy upozornil.

Netrvalo dlouho a zrodil se Andersenův kult v Denveru. Neustále rozesmátý neodmítl autogram, byl pokorný a ke všemu přistupoval s úžasem typu ´Nemůžu uvěřit, že jsem vůbec tady´. Brzy získal přezdívku Birdman, dílem za střemhlavé smeče a vysoké lety nad obroučky na obrané polovině, dílem za oslavné gesto, kdy po povedené akce do sebe zaklesl rozevřené dlaňe a mával snimi jak s křídly. Miláček davů byl na světě a pozvánka do soutěže ve smečování při All-Star Game 2004 se stala dalším razítkem pod skvěle rozjetou kariérou. A bylo ještě líp. V létě toho roku ještě zaklepali New Orleans Hornets se čtyřletým kontraktem na 14 milionů dolarů. A Andersen se jim hned poté odvděčil dosud životní sezonou. Z velké atrakce pro diváky se stal respektovaným borcem, jenž zaznamenával 7,7 bodu a 6,1 doskoku na utkání. Na světě bylo krásně. ,,Dokázal si získat fanoušky jako nikdo jiný. I lidé, kteří se sním v životě nepotkali, ho považovali za přítele,“ vzpomíná tehdejší spoluhráč P.J. Brown. Jenže nic netrvá věcně.

Pád na dno

V létě 2005 přestřihl Birdmanovi život křídla. Rozešel se s přítelkyní, rozhádal se s matkou. Hurikán Katrina zpustošil město New Orleans a jeho dům, Hornets se přestěhovali do Oklahoma City a kdysi věčně dobře naladěný hráč dorazil na přípravný kemp v depresích a s nadváhou deset kilo. Byl jen pouhým stínem někdejšího letce. Své problémy řešil špatnou cestou. Během pár týdnů v Oklahomě se stal častým hostem pochybných podniků, kde je jen krůček od alkoholu k daleko tvrdšímu zboží. A Chris po něm sáhnul. Tu drogu kterou prý dvakrát užil, nikdy nejmenoval, ..Můj problém byl alkohol, po něčem horším jsem sáhnul vážně jen dvakrát,“ ujišťoval, když nad ním 27.ledna 2006 zazněl po náhodném kontrolním odběru krutý verdikt NBA. Porušení ,,drug polici“, rovná se dva roky mimo basketbal. A nic mu nepomohl ani fakt, že jediným prohřeškem v minulosti byl pozdní příchod na trénink.

Do kategorie látek, za které je tak extrémní trest, spadá kokain, LSD, amfetaminy a další tvrdé záležitosti. V tom je liga nemilosrdná. Podle kolektivní smlouvy z roku 2004 můžete být třikrát chyceni se stopami po kouření marihuany v těle a až na třetí pokus dostanete distanc. Na pět zápasů… Pět utkání, to je také trest za první chycení při steroidech. Tvrdé drogy, to je jiná a dost ojedinělá story. Vždyť před Andersonem se naposledy dostal do dvouleté klatby v roce 1999 Stanley Roberts.

,,Byl jsem zničený, myslel jsem na sebevraždu. Ale taky jsem si uvědomil, že nastal čas na drastickou změnu v životě,“ popisoval Andersen, jemuž automaticky skončila smlouva z Hornets a přišel zhruba o 12 milionů dolarů. To, co vzal, musely být nejdražší drogy v historii světa. O jeho charakteru ale vypovída, že před basketbalovým tribunálem nezapíral. ,,Zpackal jsem to, chybil jsem,“ sklopil hlavu a vyslechl si ortel o dvouletém trestu. Dodnes nezpochybňuje fakt, že byl vyčleněn ze soutěže, když například takový Stephen Jackson vyvázl beztrestně z toho, že střílel pistolí do vzduchu před nočním podnikem. ,,Pravidla jsou pravidla a já je porušil. Určité drogy nespadají do určité kategorie bezdůvodně,“ říká.

Očista v horách

Ze dne na den byl na dlažbě a hledal cestu, jak dál. Mohl skončit na ulici jako bezdomovec, mohl se upít k smrti. Jenže chlapík, jenž má na mobilním telefonu jako vyzvánějící píseň Enter Sandman od kapely Metallica, zvolil jiný přístup. Přestěhoval se do horské vesnice Larkspur, asi 50 mil od Denveru. Ráno o páté vybíhal se svým obrovským psem cane corso na pětimílové štreky, střílel a podával si míče sám v tělocvičně, v posilovně byl víc než doma. Neměl na vybranou, Evropa i mnohé další soutěže ctí verdikt NBA a na palubovku měl vstup zakázán i tam.

Proto se upínal k datu 27. ledna 2008 jako trestanec, jenž stříhá metr ve vězení. Právě tehdy mohl žádat o povolení k návratu. ,,Vrátit se do NBA pro mě znamenalo jako vrátit se domů,“ vyznává se.

Absolvoval třicetidenní odvykací kúru, ve fitcentru si našel novou přítelkyni - profesionální cvičitelku. Dva roky nesáhl na alkohol. Byl čistý oddaný charitativní činnosti. Hodně četl a piloval hru na kytaru. ,,Ta nejhorší věc, co se mi kdy stala, se nakonec ukázala být tou nejlepší,“ říká dnes hráč, jenž vede spořádaný život a žebříček hodnot má následující: Bůh, rodina, basketbal. Andersonova proměna nakonec zapůsobila i na vedení NBA. To mu loni 4. Března povolilo návrat New Orleans Hornets ho vzápětí přijali do svých řad. Jenže už to nebyl tým, který před dvěma lety opouštěl, když obýval na zájezdech pokoj z jistým nadaným nováčkem jménem Chris Paul. Andersen se do konce sezony dostal ve skvěle hrajícím mužstvu jen v pěti zápasech v souhrnu na pouhých 34 minut. A v létě musel hledat nové angažmá. Týmy byly obezřetné, druhou šanci mu dal Denver, kde v NBA začínal. Roční smlouvu na minimum pro třicetiletého veterána, tedy 900 000 dolarů, přijal s povděkem.

A zbytek už znáte. Sám Andersen tvrdí, že si za ty dva roky odpočinul a doléčil všechny šrámy. Také střelbu z dálky, svou slabinu, povýšil na slušný průměr. ,,Není divu, nikdo mi nepodával. A neustále běhat za balonem přes celou tělocvičnu je dobrá motivace k tomu, abyste dávali koše,“ směje se dnes.

Zopakujme si jeho letošní čísla: 6,3 bodu a 2,3 bloku na utkání. Lepší statistiky měl v životě jen rok před tím, než uvízl v drogové stoce. A transparenty ,,Věříme v Birdmana“ se znovu objevují při zápasech Nuggets. ,,Mysleli jsme, že bude jen energickým náhradníkem na krátké úseky hry, ale on si svůj čas na hřišti plně zaslouží,“ žasne i denverský kouč George Karl.

                                                                          zdroj: Basket Jan Jaroch